04) Svatý Martin ve zdi

23. března 2017 v 14:09 | VioletTiger |  Všechny cesty vedou do Prahy
Tak jsme tady, u cíle naší cesty za hrdiny, duchovními učiteli, báječnými lidmi a talentovanými hudebníky, kostel svatého Martina ve zdi. Jak přicházíme důstojně se vynořuje a i když není největší, působí majestátně.

Tento kostel najdete na Starém městě, maličko bokem hlavního dění, na Praze 1, patří Českobratrské církvi evangelické, je slohu románského a gotického, stavitel není znám. Kostel byl vystavěn mezi lety 1178 - 1187.

A od prvního okamžiku jsem tušil, že pro naší událost to bude perfektní místo, miluji kostely a vždycky v nich cítím báječně, dýchají na mě svou zvláštní nádhernou atmosférou, ale tohle místo prostě mělo svůj vlastní nepopsatelný náboj.
----------------------------------------------------------------------------------------------------


Jak vidím článek občas kolísá mez minulým a přítomným čase, však se to událo minulý rok, ale v hlavě si všechno živě přehrávám. Teď, když doufám, že dopadne další cesta, je to jedna z nelepší zbraní na chmury, potěšit vlídnou vzpomínkou.

S panem T. máme oblibu v takových místech společnou, krásně o tom hovoří tady, kde mj. představuje některé se svých nástrojů, hraje a také připomíná jak důležité je setrvat v tichu a jak rád bloumá takovými magickými místy jentak, tichý…

Tahle místa přímo vyzívají k meditaci, obracení se k sobě, k duchovní podstatě, k sezení v tichu. Musím říct, že ticho, fyzická samota a prostor pro tento druh rozjímání je pro mě velkou vzácností. A tady ve SY nejspíš jentak nemůžete přijít a sednout si do kostela. Pochopitelně každý z nás má svůj vnitřní chrám, ve kterém lze sedět v tichu, ale myslím to doslovně.

Bydlíme 4 v malém domě, s tenkými stěnami, otec často nikam nechodí, když pracuje povídá si pro sebe, občas v úterý dopoledne vyšetřím dvě tři hodinky ticha, ale zase bych také chtěl psát, učit se jazyky, když ten trošek času rozdělím, moc toho není. Otec musí mít u oběda puštěnou televizi, večer pak telka jede celý večer. Oh, jak já bych rád měl blízko nějaké místo jako je tenhle kostel, kam bych chodil rozjímat.

Svatý Martin ve zdi, má v sobě něco svébytného, co mě fascinovalo a stále fascinuje, něco na co nemůžu přestat myslet a nijak to nesouviselo s koncertem. Rozhodně si tam chci zase někdy vrátit. Nejen kvůli více fotkám, protože už mám "lepší stroj", jak by asi řekl můj děda, ale prostě, ten kostel je fantastický.

Ten klid a mír, vyrovnanost co do mě vstoupily, když jsme vešli dovnitř bylo také něco nepopsatelného, jistě tomu přispěla blízká přítomnost pana T., ale budova sama o sobě na mě takhle působila o dost silněji než mnoho jiných kostelů.
Dnes se bojím, že mi nevyjde plán, který jsem zamýšlel realizovat, ale kdyby třeba přece, najdeme si chvíli popovídat o jednom další kostele, který "mě přitahuje", aniž bych do něj často vstupoval a "tohle" taky umí. Nyní ale v mém vyprávění sedíme s mamkou na pohodlné židli a hodina H. se blíží. Napadá mě taková věc: Dá se říct, že se Svatí stali nejprve hrdiny a pak svatými?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Navštívili byste rádi koncert Terryho ve Svitavách?

1) Ano, Praha je moc daleko
2) Ne, raději v Praze
3) Možná
4) Nevím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama