02) Vláčkem do snu a ještě dál

21. března 2017 v 14:48 | VioletTiger |  Všechny cesty vedou do Prahy

To vám tak byl krásný červnový den, minulý rok, tehdy tehdy se mi krásně vstávalo, lupeny vytištěné, věci sbalené, stačilo se obout a velký výlet mohl začít. S máti jsme ještě zastavili v samoobsluze u nás ve vsi pro neslazenou, neochucenou vodu jako pití na cestu a pak honem autem na vlak do vedlejšího města, myslím, že nás vezl bratr.

Odtud jsme frčeli do ještě většího města, Svitav odkud dobrodružství skutečně začínalo, vzpomněl jsem si na Bilba, těžko říct proč vlastně, ve Středozemi přece žádné vlaky nejezdí. Vláčkem do snu a ještě dál! Za bájným pokladem mého srdce, tak asi proto… co já vím.
----------------------------------------------------------------------------------------------------



Za okny se svět míhal jako leporelo, vlak si to hasil směrem ku Praze, kdysi jsem hrál v jedné amatérské hře na dramaterapii, jmenovala se: Všechny cesty vedou do Prahy, mě teď připadalo, že je to pravda, protože se zdálo, že právě tam všechno v mém životě směřovalo právě tam.

Docela to neutíká, když jste natěšení a jedete cestu za svými hrdiny, ale krajina je tu hezká a i rozhovor s mamkou se dařil, trochu jsme si povídali o všem možném. Seděli jsme blízko k tabuli, která ukazovala zastávky a také rychlost, někdy jsme si to fičeli docela obstojně, což byla paráda, jelikož se zdálo, že tímto tempem tam brzo dorazíme.

Ve skutečnosti se jednalo o 2 nejdelší hodiny mého života a ne že bychom se s mamkou nějak nudili, jenže prostě najednou jakoby hodina měla jinou délku než obvykle a strašně se vlekla. Je to zajímavé jak se pojem o čase a vnímání času mění vůči vašemu rozpoložení.

Na druhou stranu v úctě k máti, ona není můj nejlepší kamarád Míša se kterým je každá chvíle krátká a probereme všechno důležité co nás baví a jsme spolu v Praze za deset minut, tedy pocitově, ještě nepřidělal vlaku warp pohon.

Ale vlastně si cesty vlakem nesmírně užívám, pohodlně se mi sedí, velká okna, hezká krajina, chtělo by se mi cestovat častěji, jen mít s kým. Myslím, že svým způsobem jsou mými hrdiny i vláčky, ne však tyhle motoráčky, ale parní mašinky, ty krásné úžasné stroje, bohužel těm titul hrdinové dnešní doby nepřísluší. Ten rok jsme ale mašinku viděli, supěla si kousek od našeho domu, když dráhy slavily výročí. Mávali jsme jí a ona nám zahoukala. Byla nádherná.

Ale zpět k našemu výletu. Za někým koho cítím vlastně jako duchovního mistra bych snad měl jít pouť pěšky, jenže vážení zkuste si z Pardubického kraje šlapat noha nohu mine až do Prahy, jednak by to trvalo hrozně dlouhou… duchovní pouť ale vede někam jinam, vlastně do nitra nás samých a tak jsem cestoval daleko do Prahy, abych se tam pak obrátil do sebe…. A na to jsem teď začal myslet. Užíval jsem si každý okamžik, byl jsem přítomný. Také jsem zkoušel vycítit pana T., jeho přítomnost, jeho mysl, koncentroval jsem se na zklidnění své vlastní a než jsem se nadál, dorazili jsme do Prahy.

Dusno, moc lidu, tisíce myslí, tisíce přítomností, tisíce hlasů, hlava na hlavě - Hlavní nádraží. V mě neznámém prostředí potřebuji vodit, kvůli zraku a jedna cesta možná tak za dva roky se fakt nepočítá, pořád to zůstávalo "neznámým prostředím". Tygr z divočiny přijechal do velkého města. Tohle se mi moc nelíbilo. A ještě k tomu nesnáším jezdící schody. V hlavě mi pořád dokola zněla "Pro Terryho to snad zvládneš ne?" V podstatě to je pro mě forma jakéhosi hrdinství, pochlapení se.

Ale samozřejmě miluji cestu metrem. Ne, já nechápu proč, prostě zbožňuji. Takže vlastně o co šlo, po pár zdolaných eskalátorech jsme se svezli metrem a už to za to stálo. Tak. Stojíme na Václavském náměstí u sochy Svatého Václava, jsme v Praze. Co dál? Máme ještě spoustu času…. Co bylo potom vám povím zase zítra… cesta za mými hrdiny pokračuje… těšit se můžete i na první sérii fotek…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 world-of-infinity world-of-infinity | Web | 21. března 2017 v 21:14 | Reagovat

Hezky napsané :) moc příjemně se mi četlo, líbí se mi tvůj nápad a zajímavé zpracování, super ;)

2 VioletTiger VioletTiger | 22. března 2017 v 19:00 | Reagovat

[1]: To mám velkou radost

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama