01) Mrknutím oka...

Pondělí v 22:34 | VioletTiger |  Všechny cesty vedou do Prahy
Sedíš si takhle u počítače, nejspíš o víkendu, počátkem roku, znuděný fádností rutiny svého života a věčnými newslettery z internetových obchodů a pokusů nachytat tě na spam, prý zase ti pošlou ty milióny, když dodáš bankovní údaje nebo tak něco,… když mail cinkne opět…
----------------------------------------------------------------------------------------------------



Je to jen mrknutím oka, tak rychle se všechno změní, nálada, atmosféra, připadáš si jako poblázněný teen fanoušek, srdce ti tluče o závod. Nejdřív ale jen tušíš milý pozdrav s novinkami z daleké Austrálie a pak se skoro až štípáš a nevěříš textu, který tam stojí.

Koncert v Praze! Dostáváš šanci vidět své hrdiny, hrdiny tvé doby, téhle i té předchozí a sami ti tu šanci nabídli, a dá ti práci nezačít potřeštěně běhat po pokoji. Dokola čteš newsletter, který ti přišel. Pak chodíš se a tam. Smiřuješ se s tím, že je to daleko a kamarád, který tě už několikrát na koncert doprovázel s tebou nepojede, protože tohle není šálek jeho čaje, budeš tedy muset se sebou vzít máti a budeš jí muset lístek zaplatit, protože ty už dítě nejsi, jen špatně vidíš a v Praze se zaručeně ztratíš, někoho potřebuješ, aby ti pomohl.

Skoro vybíháš ven, matka pracuje na zahradě, už není tolik zima, sednete si na oprýskanou starou lavici pod okny, vyložíš jí svůj nápad, ale víš, že tenhle typ hudby jí vlastně zajímá, ze zvědavosti pojede. Nechceš jí tam, nemá na to právo, ale taky víš, že se jí to bude líbit a bude nadšená. Miluješ, když někomu můžeš udělat radost, nakonec se těšíš, že pozná část tvého světa.

Máti souhlasí, v newsletteru je odkaz na zakoupení lístků, dochází ti co se stalo, bez něj by tě ta akce minula, příšerná PR, tohle Pražáci nedotáhli. Cítíš se poctěně. Jde jen o newsletter, ale připadáš si pozvaný jimi, přestože každý odběratel z této oblasti jej dostal.

Zahloubáváš se na jedinečností toho okamžiku, kdy si opět uvědomíš, že se T. zjevuje jakýmsi způsobem právě ve chvíli, kdy chceš všechno vzdát. Náhoda? Ne jistě vědomky. Všechno přesahuje slova.

Tady končí veškerá podobnost s pubertálním fanouškem veřejně známé hvězdy, je tvým hrdinou jistě, ale především tvým duchovním učitelem, jenže to´s matce neřekl, nerozuměla by.

Napadlo mě jedno rčení: Když u řeky budeš sedět dostatečně dlouho… seděl jsem na břehu řeky dostatečně dlouho až se naskytla tahle příležitost. Dostatečně dlouho jsem byl trpělivý. Budu moci meditovat se svým mistrem a snad s ním pohovořit.
Problém však zůstává v tom, že to co si představujeme je někdy úplně odlišné než realita a setkání s hrdiny prý lidé pokoušet nemají neboť se zklamou. Zatím jen dorazily na mail lupeny, později se mají vytisknout a vzít se sebou. Nemůžu se dočkat., ale ještě zbývá spousta dní a vše je nedopověděné.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | Úterý v 7:14 | Reagovat

Musí být krásný pocit vidět svého hrdinu na vlastní oči :-)

2 VioletWhales VioletWhales | Web | Úterý v 8:56 | Reagovat

[1]: Uvídíme jak to bude pokračovat. Toto je takový článkový seriál k tématu. Druhý se jmenuje "Vláčkem do snu a ještě dál". :)

3 VioletWhales VioletWhales | Web | Úterý v 11:53 | Reagovat

[Smazaný komentář] Komentář č. 3 byl smazán, protože tématicky nijak nesouvisel s obsahem článku. Na dotazy, připomínky a diskuze tu máme určené místo. http://terry-oldfield.blog.cz/1702/dotaz-ci-pripominka věci mimo mísu pod články prostě nepatří. Pokud nám něco chcete sdělit je zde také formulář pro zprávu autorovi.

4 moje-farby moje-farby | Web | Úterý v 13:27 | Reagovat

pekná myšlienka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama