Vidět srdcem...

16. února 2017 v 17:27 | VioletTiger |  Deník Fialového tygra
"To máš z toho, že se na svět díváš srdcem, je to ten nejdůležitější orgán, ale někdy umí udělat v mozku pořádnou paseku." Řekl mi kdysi kamarád, když jsem mu popisoval, co se mi dělo a občas i děje. Je to dar i prokletí. Musím ale začít od začátku, jinak se v tom nevyznáte, věřte mi prosím, že si tu jen neplácám játra a nejde o žádnou fikci, jen hlasitou úvahu.
----------------------------------------------------------------------------------------------------


Jako zrakově handicapovaný tygr to mám v džungli života složité, to je nepopíratelný fakt, nestěžuji si, jen konstatuji, vždycky když nemůžete užít naplno jeden ze smyslů (orgánů) začnou se dít zvláštní věci, ty ostatní smysly a jejich orgány se zbystří, zvýrazní a někdy víc než jen to. Samozřejmě, že z tohoto pohledu se dá říct, že pro mě se stal nejdůležitějším smyslem sluch a orgán tedy ucho, budeme-li se na téma dívat doslovně, i v takovém případě určitě jde o pravdu. Jsem závislý na svém sluchu víc než ostatní, orientuji se dle něj, mám ho perfektní… dokážu přesně určit směr zvuk, oplývám neuvěřitelnou paměti na hlasy, které umím bravurně rozeznat, jsem tak velice spolehlivý například pro identifikaci dabéra v seriálu a podobně, ale to odbíhám… skrývá to i nevýhody, slyším detaily, když je příliš moc šum, hluk, někdy se stane, že když se soustředím na něco jiného jako bych špatně slyšel. Neslyším špatně, jen slyším všechno a jak jsem poslední dobou roztěkaný, nefunguje dobře filtrační systém. Aspoň mi to tak přijde…

Druhý v pořadí bych snad udal hmat, ten můj patří mezi nejcitlivější, stejně bych mohl mluvit o čichu. Rozeznám obstojně mnoho ingredienci jen z vůně připravovaného jídla a nebudu popírat, že i lidi tak trochu identifikuji podle vůně - šampon, deo, voňavka, užívání desinfekce, práce s bylinkami…. Každý voníte jinak… je to přirozené… jenže ani o tomhle nechci hovořit. Je tu totiž ještě něco. Instinkty, šestý smysl, "srdce" - v trošku jiném úhlu pohledu. Říkejte si tomu jak chcete, na názvu ani tak nezáleží… lze to do tohoto aktuálního tématu zahrnout? Existuje TO vůbec? O co vlastně jde?

Měl bych na férovku uvést, že jsem také duší vědec, samozřejmě, že můj špatný zrak mě v mnoha ohledech velice omezil i v tomhle, takže se jedná pouze o jakýsi skrytý vnitřní koníček, přesto dokáži být tím oním vědeckým způsobem k nakousnuté problematické skeptický a na druhou stranu jsem asi zjevně mystik a tyhle dvě věci se ve mně často mydlí a perou, mám dojem, že se mi to vlastně líbí a proto tenhle článek pravděpodobně vznikl.

Bereme-li srdce jako nejdůležitější orgán ve významu přeneseně, z hlediska instinktů, šestých smyslů, existují události v mém životě, které mě vlastně svým způsobem děsí a já jen odtušuji, že se jedná o tohle, možná hledám jiný pohled na věc, tak mě chuť vám o tom napsat nutí vám to vyklopit.

Pojímá mě nutkání vyprávět vám o zvláštních situacích, jenž se mi během života přihodily. Společně třeba rozklíčujeme, o co vlastně jde… každopádně se to nabízí jako zajímavá debata. Uveřejňuji to zde do deníku, protože to nejspíš začalo s příchodem duchovna.

1) Poraněná noha

Jednou jsme si s pratetou nějak nesedli, něco na mě šulila, já nebyl úplně ideální dítě a ona je prostě taková zvláštní, občas mezi ní a druhým vznikne slovní třenice i teď, nešlo o nich hrozného, jen to vyvrcholilo v to, že konstatovala něco jako "Ještě si o tom promluvíme" nebo tak.

A mě v mysli vyvstala věta: "Až se ti uzdraví noha.", "viděl" jsem výjev, ušlapaný chodník a nohavici od sněhu. O pár týdnů později nebo možná tak za dva měsíce jsem zjistil, že teta uklouzla na špatně upraveném chodníku a ošklivě si zranila nohu, asi zlomila, to si nepamatuji. Každopádně, já měl pravdu, jen jsem si v tu chvíli váhu toho všeho neuvědomoval. Necítil jsem vůči ní zlobu, nic jsem jí zlého nepřál, prostě se mi to "ukázalo" v mysli. To je celé.

2) Až se vrátíš z léčebny!

O to nic, bývaly doby, kdy jsem nějak "věděl kdo volá", dřív než se zvedlo sluchátko, bez toho aby to šlo logicky odvodit, jenže co říkáte na tohle: Pravidelně k nám jezdil rodinný kamarád, já ho měl moc rád, jednou jsme ho vyprovázeli s rodiči na autobus ve vedlejším městě, objali jsme se, loučili jsme se… on řekl něco jako že zase přijede.

A mě v hlavě vyskočilo "Až se vrátíš z léčebny." "viděl" jsem porostlý sráz, zválenou trávu, větve a listí jako by se tam někdo "kutálel". Dost mě vyděsilo, když mi rodiče řekli, že spadl někde u Vyšehradu ze srázu a částečně ochrnul, nejenže že mi bylo neskutečně líto, co se mu přihodilo, ale taky… STALO SE TO ZASE.

3) Přechod pro chodce

Vyprávím vám ukázky v průběhu všech let, nejsou jediné a možná mi některé "viděné" věci ani později "nedojdou". Vždycky se jedná o takové krátké "záblesky", jedna věta s jedním výjevem. Jako tehdy asi před dvěma lety, když jsem vážně zvažoval použít jiný přechod pro chodce, protože "Tudy nechoď." mě jaksi tak nějak varovalo. Obraz škodovky mě nezajímal, já spěchal, vše jsem nechal být. Paní pořádně nedávala pozor, nejspíš telefonovala, na přechodu přibrzdila, ale stále popojížděla. No nabrala mě. Sice špatně vidím, ale mám skvělé reflexy. Asi jak reaguji intuitivně není to tak zlé na člověka, který si v prenatálním stavu prošel toxoplazmózou, společným úsilím jsme s řidičkou zabránili něčemu horšímu, byla z toho jen modřina. Umím přistát na nohy i umím dobře padat, jistě se v tom skvěla v tu chvíli výhoda. Ale… STALO SE TO ZASE. Já jen své mysli nevěnoval dostatečnou pozornost.

Mohl bych pokračovat dál, ale myslím, že mi rozumíte. Poslední dobou se stávají drobnosti v podobně toho, že mě napadne nějaká věta, ohledně nějaké situace, informace nebo události, kterou pak nahlas od někoho uslyším. "Je to zánět v zubu, asi mu ho bude muset vytrhnout." Ano, táta přesně tohle řekl, když se před pár dny vrátili se psem od veterinářky, o možnosti, že jde o zub jsme při potížích uvažovali, ale proč je ta věta nachlup stejná jako v mé hlavě? Jsem mysticky, duchovně i tak nějak obecně "dál". A pojímá mě dojem, že tyhle "záležitosti" jsou v poslední době frekventovanější. Nebo si jich jen více všímám? Či vlastně o co jde?

Upřímně, když už jsem v tohle doznávání se, musím přidat, že vrcholem všeho bylo minulý rok v Praze, když mi T. Poděkoval za účast, a my si poprvé pohlédli naplno z očí do očí, mě "naskočilo": "Příště bez oka." Jen jsem jemně kývl a vlastně odešel, protože jsme spěchali na vlak. Jak se tyhle "věci" stávají častěji, bylo to asi tehdy poprvé, kdy mě napadlo: Bože, snad to není zase nějaký ten "záblesk", tohle přece může znamenat cokoliv. Nakonec jsem to tehdy nechal být, protože hrabat se v tom stejně nemělo smysl. Všichni víme, co se přihodilo a význam je teď jasný, málem to se mnou seklo, z mnoha důvodů, i z tohohle. Někdy je TO strašidelné.

Moje vědecká část hledá racionální vysvětlení, přesvědčená že to existuje, jiný kus mě vykřikuje hlasitě, že jak jdu cestou sebepoznání jen si víc všímám sám sebe a vidím i jiné aspekty bytí, že někde v hloubi každého je tohle skryté. A ON si asi myslel, že mu nerozumím. Má na tom všem svůj podíl, jistě. Ten kdo dovede uvést do hluboké meditace, na tom podíl nese, pokud se druhá část mého nitra nemýlí. Třetí hlas ve mně se poťouchle směje "Jsi blázen, zešílel si z toho všeho."

A teď mi řekněte, který je vlastně ten nejdůležitější orgán? Asi vám to tu vypisuji, protože vlastně nemám komu to všechno říct. Nebo mám dojem, že to nikomu nestihnu říct. Nestihnu říct? Do jakého termínu? Termínu čeho? Smrti? Zešílení? Kolik "záblesků" mi zpětně neukázalo svůj smysl? Proč se dějí? A k čemu to vlastně je? Má to k něčemu vůbec být? Události, které neovlivním, není zbytečné je vědět předem? Krom s tím autem, skutečně se nedalo nic s tím dělat, nebo jo? Řekněte mi sakra proč mě v den smrti A.R. napadlo "Je pryč.", pak přijdu domů a zjistím z netu, že umřel…

Jsem unavený, z toho všeho kolem sebe asi jsem to potřeboval ze sebe vyhodit ven. Zním bláznivě? Vlastně ani neodbočuji ani od TT ani od zaměření blogu. Často teď cvičím jóga nidru. Medituji při této hudbě… no vlastně nevím, co od tohle článku čekám… možná byla chyba ho uveřejňovat.. kdo ví.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 16. února 2017 v 17:36 | Reagovat

nebyla chyba to uveřejňovat mě se ten článek líbí :)

2 VioletTiger VioletTiger | Web | 16. února 2017 v 17:40 | Reagovat

[1]: Tak to jsem rád. :-)

3 Eliss Eliss | Web | 16. února 2017 v 18:42 | Reagovat

Máš dar vidět budoucnost... 8-O

4 VioletTiger VioletTiger | 16. února 2017 v 18:52 | Reagovat

[3]:Možná :) kdo ví...

5 sugr sugr | E-mail | Web | 16. února 2017 v 20:11 | Reagovat

Dívat se na svět srdcem!
Páne jo, kdo to umí?
V dnešní době... :-|

6 VioletTiger VioletTiger | Web | 16. února 2017 v 20:13 | Reagovat

[5]: Prý já, kdo ví, ale je fakt, že si v tom připadám osamoceně, nějak....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama