Vajíčko

28. února 2017 v 16:21 | VioletTiger |  Deník Fialového tygra

Vajíčko? Cože? Ano, vajíčko. Pro tento zápisek do deníku mě inspirovalo téma blogerů pro tento týden, před usnutím. Záleží hodně na mé náladě a na situaci, rozpoložení, ale jednou z věcí, kterou dělám před usnutím je cosi, čemu říkám Vajíčko. Jde o cvik. Ne, neděste se, vůbec se při něm nehýbe, vlastně patří mezi nutnosti pro jeho úspěch, abyste se vůbec nehýbali.

Ležím si v posteli, na zádech, ruce podél těla, je mi pohodlně a mám zhasnuto, zavřené oči, nejprve nechám mnou prostupovat onen noční klid a ticho, dýchám uvolněně, nenásilně, dlouhé hluboké nádechy a výdechy, pozoruji svůj dech.
----------------------------------------------------------------------------------------------------



Poté si začínám uvědomovat čelo, vršek hlavy, odtud v prostoru někde mezi těmito body, vyzařuje zlaté teplé světlo, šíří se, s každým uvědoměním další části těla je objemnější, už jde přes oči, nos, zadní část hlavy, temeno… snažil se uvědomovat a uvolňovat každou z těch částí a postupuji dolů…

Světlo, které nejprve vystupovalo z čela, nyní objímá celou mojí hlavy, prostupuje až do mozku, do všech prostor hlavy i lebky, oční nervy, je všude a šíří se, naplnilo ústa, jícen, vnímám jak pohltilo jazyk a je mi to velice příjemné, neboť to světlo je teplé a vlídné. Nyní už světlo pohltilo a prostoupilo ramena, hrudníkem až do plic a naplnilo je, stejně jako břicho a obě paže, nevyhnulo se loktům, předloktí, ani zápěstí ani prstům, svalům na nohou…. A zastavilo se u konečků prstů u nohou.

Nyní je moje tělo celé obklopené a prostoupené jasným, ale nerušivým, teplým světlem, které mě oddělilo od vnějšího světla, kterým sem do tohohle mého VAJÍČKA nesmí a přitom mě to světlo taky propojilo s energií vesmíru. Cítím se v bezpečí a beztížně, v mém vajíčku, světelném krunýři je mi skvěle, mohu bezstarostně usnout. Nepojímají mě žádné starosti, protože pro tento okamžik neexistuje nic pro co bych si je mohl dělat. Je tu jen tenhle okamžik, jsem malý, nicotný a přece nekonečný a jsem přítomný, vnímám celé své tělo, jako celek, vnímám svůj dech, každý nádech a výdech…. Až najednou není žádné tělo, nic co by bylo obklopeno světlem, já jsem světlo.

Zpětně si uvědomuji, že od toho okamžiku nejspíš ležím v pozici embrya, začínám skutečně usínat, ve skutečnosti je to právě tahle chvíle, kterou mám nejraději, volný, bezstarostný, přítomný, bez bolestí, bez deprese, protože tady a teď nic takového neexistuje. Netuším kdy přesně se sbalím do této pozice a vůbec na tom nezáleží.

Tak toto je moje vajíčko. Můžete jej samozřejmě zkusit také, budu rád když mi pak své zážitky napíšete.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 28. února 2017 v 17:05 | Reagovat

Pěkný rituál před spaním, ale asi nic pro mě :-)

2 VioletTiger VioletTiger | 28. února 2017 v 17:25 | Reagovat

[1]: To se neví dokud se to nezkusí, ale pokud si předem budeš říkat, že to pro tebe není, tak to tak to tak bude. Ale samosebou to pro každého není. A není to rituál, vlastně jde o jedno z meditačních cvičení. Rituál by byl, kdybych to dělal pokaždé a to není pravda, ostatně jiné možnosti osvětlím v jiných článcích. Je ale fakt, že se hodně podobají v mnohém. Ale liší se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama